MLÁKA U TŘEBONĚ

Třeboň a pověst o obci Mláka

Rose - James HornerRose - James Horner


Stručně o minulosti Třeboňska (podle historických pramenů zpracoval Jan Lebeda)

Ještě na přelomu 1. a 2. tisíciletí našeho letopočtu byla celá třeboňská pánev pokryta hlubokými lesy s velkým množstvím bažin a močálů. To byl hlavní důvod, proč v té době nebyla trvale ani přechodně osídlena. Dokonce i obchodníci, kteří přicházeli do Čech z Rakouska, se Třeboňsku vyhýbali, a jejich cesty vedly po jeho okrajových vyvýšeninách. Neproniknutelný les zasahoval jak do Čech, tak do Rakouska. Je pochopitelné, že za tohoto stavu nebyly hranice mezi zeměmi zřetelně vytýčené a při pozdější kolonizaci, která postupovala jak od jihu, tak od severu, docházelo k častým bojům o získání území. Vlastnické vztahy z tohoto období jsou nejasné a obtížně doložitelné.


Teprve od 12. a 13. století jsou dochovány spolehlivé prameny. V té době přichází do jižních Čech Vítek z Prčice, od něhož se pak odvozuje celá rozsáhlá větev Vítkovců (potomky Vítkovců jsou např. i Rožmberkové). Třeboň byla původně nazývána Wittigenove, což v překladu znamená Vítkův luh. Název Třeboň vznikl mnohem později a není spolehlivě doložen. Koncem 13. století už byla Třeboň hrazeným městečkem s tvrzí a kostelem. K rozmachu města dochází s příchodem Rožmberků (druhá polovina 14. století), kteří však sídlili v Krumlově, a tam odtud své třeboňské panství spravovali. Dochází k další výstavbě města a jeho hradeb, z tvrze se stává hrad, je založen klášter. Nebývalou měrou se rozvíjí rybníkářství. Na druhé straně vznikají mnohé škody v důsledku husitských válek i rozbrojů mezi šlechtou a králem. Počátkem 17. století po prodeji krumlovského panství se Třeboň stává sídelním místem Rožmberků.


Po smrti posledního Rožmberka třeboňské panství často mění své majitele a prochází pohnutou válečnou historií a ničivými požáry. Roku 1660 získává Třeboň Jan Adolf Schwarzenberg . Schwarzenbergové vlastní Třeboň až do roku 1945, kdy město a celé panství přechází na Československý stát (přičemž rybníky byly ve vlastnictví státu už od pozemkové reformy po 1. světové válce).



Stručně o historii Mláky
(S využitím 6. dílu knižního souboru spisovatele, národozpytce a sběratele lidové slovesnosti Karla Weisse „Český jih a Šumava v písni“ a dále s použitím citací z publikace „Protkaná stříbrem rybníků“ (vydal Obecní úřad v Novosedlích nad Nežárkou r. 1991) volně zpracoval Jan Lebeda)




Mláka je osadou (místní částí obce Novosedly nad Nežárkou), ležící na hlavní silnici mezi Třeboní a Jindřichovým Hradcem. Samotný název Mláka je odvozen od četných močálů a bažin, které se tu v minulosti hojně vyskytovaly. Osada je geograficky rozdělena na dvě části. Na tzv. dolní Mláku, která je soustředěna kolem návesního rybníčku a restaurace, a na tzv. horní Mláku, která je rozložena kolem kostela Zasnoubení Panny Marie. Dolní Mláka je historicky starší a první písemná dochovaná zmínka o ní pochází z roku 1518. Vznik horní Mláky (v historii je někdy pojmenována jako Podemláka) je spojen s lidovou pověstí:


„Roku 1710 ubírala se služebná dívka Marie Anna Leslerová (podle jiných pramenů se jmenovala Zuzana Eckenhauserová), která v Českých Budějovicích sloužila, zpět do svého rodiště, do Jihlavy.
Cestovala místem, hustým lesem obklíčeným, jež nyní zove Podemláka. Upadla mezi dva loupežníky, kteří horlili jejího těla se zmocniti a jí násilí učiniti. V hrozné té době prosila dívka Pannu Marii, kterou po celý čas svého pobytu v Českých Budějovicích často a ráda uctívala před jejím obrazem na hlavním oltáři v klášterním kostele, by chránila její čistotu, její život. U vroucném vzývání jejím ku královně nebes i země zmizela před očima nadřečených padouchů, neboť oba dlouho kolem ní chodili, běhali, ji ale neviděli, a pak nejspíše pro strach na ně padnuvší utekli. Dívka nešla už pak dále k Jihlavě, nýbrž vrátila se do Českých Budějovic, a tam dala udělati obraz právě takový, jaký je na zmíněném již oltáři klášterního kostela. Vzalať pak vymalovaný obraz na ramena svá a nechala jej na památku svého zázračného osvobození na strom, na němž prý nyní velký oltář spočívá, zavěsiti, a to léta Páně 1710 v měsíci červenci okolo svátku Navštívení Panny Marie.“
Pověst dále pokračuje, jak místní farář P. Norbert Moyha (dle jiných pramenů Moika) se rozzlobil, že obraz byl vyvěšen bez jeho vědomí a souhlasu. O Marii Leslerové se vyjádřil velmi hanlivě (…kdejaká nevěstka…), ale byl stižen Božím trestem. Jeho vlastní kůň jej shodil a zle mu pochroumal nohu. Proto učinil slib Panně Marii, že na vlastní outraty pro tento obraz nechá, až se vystoná, kapličku z prken vystavěti. Od téhož času lid okolní i cizí obraz tento ctil. Když však mnozí v potřebnostech rozličné obdrželi milosti (navíc vodu z blízké studánky považovali za léčivou), přinášeli lidé, ze všech stran putující do této kapličky, peněžité dárky a mnoho nábožných odkazů učinili, by nynější chrám Páně vystaven býti mohl.
A když pak domácí i vůkolní obce ochotně sem svážely stavivo, počalo se roku 1744 podle plánu knížecího políra Vavřince Hábla se stavbou, která po pětadvaceti letech šťastně dokončena. Kostel, zbudovaný ve slohu byzantinském ( toto je zásadní chyba – kostel je zbudován ve slohu čistě barokním – byzantismus je záležitost prvního tisíciletí, případný novobyzantismus pak 19. století – pozn. J.L.), byl 15. srpna 1769 posvěcen. Od té doby se konaly slavné mlácké poutě. Jejich rozsah však postupně upadal. Ještě v padesátých letech dvacátého století se sem sjížděla mládež na kolech. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let tu byly naposledy lunaparky, protože jejich provozovatelé si stěžovali na nízké tržby. V šedesátých letech dvacátého století musela být sejmuta věžička kostela. Pravděpodobně do ní udeřil blesk, s opravou se otálelo, až hrozilo její zřícení. V současné době prochází kostel a hlavně jeho střecha potřebnou rekonstrukcí včetně obnovy věže.




Jan Lebeda
Narozen roku 1936 v Praze. Původním povoláním učitel. Složil dvě maturity – na Střední všeobecné a na Pedagogické škole, je absolventem ministerského Institutu (řízení, právo).
Od roku 1976 trvale bydlí a žije v Mláce.
Napsal pět knih pro děti: Okáček, veveří kluk z Jánského vrchu, Okáček a Rézinka, Pohádkové včely, Pro úsměvy dětí, Básničky do batůžku.
Je autorem řady rozhlasových relací, publikuje v regionálním i celostátním tisku, přispívá do odborného časopisu Včelařství.
Je velkým milovníkem přírody a regionální historie, sportovně rybaří, dlouhá léta včelaří – je držitelem odznaku Vzorný včelař.

Okáček a Rézinka novinka
(Jan Lebeda)
Tato kniha je určena dětem ve věku od pěti do deseti let. Veveří příběh je doplněn dvěma pohádkami s přírodní tematikou, které si jistě rádi přečtou i dospělí a budou je vyprávět i předčítat svým dětem, případně vnoučatům. Je vhodným dárkem pod stromeček.

KNIHA VZNIKLA ZA PODPORY LESY ČR, s.p.


Image and video hosting by TinyPic
Image and video hosting by TinyPic
Ajina nová kuchařka
Básničky, recepty, gify
Vytvořeno pro webovy prohlizec Microsoft Internet Explorer
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one